Sníh a sauna

2016-11-20-0409Konečně zase začalo mrznout a doufám, že to vydrží. Dokonce jsem měla šanci vidět slunce déle než pět minut za celý týden.

A také jsme zase měli dobrou sauna party. V průběhu večera začalo sněžit. Bylo to úžasné, ne jenom plavání v jezeře (jsem srab a pořád se bojím plavat v temné vodě), ale také onen sníh. Chůze nebo běh ve sněhu bolel méně než obvykle, když to provozuji pouze pro zábavu a měkký pocit (sníh je úžasně měkký).

Jednoduše jsem nemohla odolat. Měli jsme jenom kolem dvou až tří centimetrů, ale na dřevěném mole nebylo nic, co by mohlo ublížit mojí kůži (kameny, větvičky…). Na tom místě byl hezký výhled na jezero a já mohla udělat andělíčka ve sněhu. Samozřejmě bez plavek. Nikdo nebyl poblíž, aby se mohl dívat, jak podivnou věc dělám.

Potom jsem vytvořila velkou sněhovou kouli (zhruba 0,5 kg) a vzala jsem ji s sebou do sauny. Bylo skvělé házet sníh na horké kameny, nejlepší ale byl na mojí kůži. Jenom vzít malý kousek sněhu z velké koule a otírat s ním kůži. Skvělý pocit, možná i dobrý peeling. Nejenom na mých končetinách, ale položení malého kousku sněhu na zátylek nebo ramena vytvořilo ledově chladné pramínky vody, které pak stékaly po mých zádech a hrudi. Malý kousek na hlavu, drobný kousek na horké kameny. Dokonalé.

Prostě fajn večer.

2016-11-20-0414

Co se zlepšilo od doby, co jsem zde:

Znovu kreslím

…a maluji. Je tu tolik inspirace. Většinou jezera jsou ta nejlepší inspirace. Akorát nemám dostatek vědecké ilustrace, nebo kresby perem. Tak strašně mám ráda vědeckou ilustraci. Nebo detaily, ale tady zkouším jiné druhy malby (a kresby) a je to hezké. Už nepoužívám jenom inkoust v tenkých liniích (0,25 mm je hodně tlustá linka).

 

Znovu píšu

Už je to nějaký čas, co jsem přestala něco psát. Byla to skvělá pomůcka pro vyčištění mojí hlavy a dělala jsem to často. Je to důležité. Bez psaní se snadno můžu dostat do podivné nálady, nebo prostě každému říkat, jak neskutečně jsem nadšená z prkotin (když jsem šťastná, obvykle potřebuji svoje štěstí sdílet). Je úžasné, že mám čas dělat toliko různých věcí, které mám ráda.

2016-11-20-0421

Začala jsem se učit nový jazyk

Na jaře (nebo možná později) jsem začala žertovat, jaký další jazyk bych se měla začít učit. Moje angličtina už je jenom o vylepšování, němčina také. V polštině netoužím být schopná mluvit (pouze čtení je akorát, je to jednoduchý jazyk). Otázka zněla, co bude dál? Latina je jazyk, který se nikdy pořádně nenaučím, protože jsem příliš líná číst všechny ty antické texty (a navíc je pro mne k ničemu – slovíčka jsou dostačující). Uvažovala jsem o španělštině…prostě proto. Nebyl k tomu žádný zvláštní důvod. Ale jsem tady a skutečně si užívám učení tohoto jazyka (finština). Nezdá se tak příšerně těžká, jak o ní všichni mluví (samozřejmě, že je to těžký jazyk).

 

Cvičím tři další jazyky

Ne moc často, ne pravidelně. Snažím se číst něco v jakémkoliv jazyce alespoň jednou denně. Většinou vědecké (populárně-naučné). Čtení oněch hutných studií nedělám zrovna často, ale když chci o nějakém tématu skutečně něco vědět, přečtu si to. Samozřejmě, že psaní, mluvení a přemýšlení v angličtině zlepšuje moje schopnosti.

2016-11-20-0423

Znovu fotím

NEJSEM fotograf, ale ráda dělám fotky hezkých věcí. Především jsem se snažila o makro, abych přinesla přehlížený detail lidem. Když jsem byla v Rakousku, začala jsem zkoušet fotografii krajiny (ty úžasné hory byly toho hodny) a tady v tom pokračuji. Většina fotek tady je sice pořízená mobilem a tréninků venku (tahat s sebou 0,5 kg foťák opravdu není to, co bych chtěla).

 

Znovu chodím mezi lidi

Lidé mohou nesouhlasit, ale chodím „ven“ nyní opravdu hodně často. Pokud to srovnáte s „jednou za semestr“ nebo i méně, tak tady je to vskutku mnohem častěji. Možná proto, že zhruba 50 % všech těch aktivit není jenom slepé chlastání s hlasitou a hloupou hudbou, ale klidné a tišší povídání (a s chlastem) v sauně. To je mnohem víc zábavné.

2016-11-20-0424

Mnohem stabilnější nálada (více šťastných dní)

Je divné to říct, ale moje zoufalství ze školy bylo opravdu vysoké (a stále je). Po pěti letech (žádné prodlužování) jsem velice unavená ze všeho kolem (ve škole) a neměla jsem zrovna moc času na sebe – většinu času prostě dělání školních věcí a tréning. Na magisterském studiu je to mnohem lepší a já mám více volného času a stále si říkám „Už ti zbývá jenom jeden semestr. To zvládneš.“ – Musím, protože jsem si řekla „Musíš“. To všechno vytváří stres a produkuje více dnů se špatnou náladou.

 

Poznala jsem tu víc lidí než za poslední tři roky

To souvisí s bodem výše. S „novou školou“ a novými spolubydlícími a tak dále. Je to milé. Některé ty lidi mám opravdu ráda, většinu z nich „jenom znám“.

2016-11-20-0427

Měním se, mám jiné úhly pohledu

To je jedna z nejlepších věcí a zároveň nejhorších, od doby, co jsem tu. Vytváří to zmatek a touhu být sama ještě více než obvykle chci. (Mohu být sama po několik týdnů bez následků – samozřejmě, bez internetu a bez potkávání lidí.) Být zde mi dává nové úhly pohledu, a to je super. Mohu uvažovat jinak, a to se mi líbí. Dokonce i když nesouhlasím s něčím názorem, ráda si ho poslechnu.

 

Co je horší od doby, co jsem tu:

Méně motivace k práci

Ne jenom ohledně školy tady. Je to tu všechno tolik „svobodné“ a já můžu dělat všechno ostatní, co mám ráda (což je ÚŽASNÉ!); ale už nejsem motivovaná pro práci, nikdo nás netlačí, skoro žádná odevzdávací data, nic. Opravdu umím tvrdě pracovat, když chci a jsem motivovaná (dokážu strávit 12 hodin prací, když jsem ve svém workoholickém stavu). „Pracuji“ tu více často, ale ne na věcech, které bych měla dělat. Jako například diplomka. Moc jsem s ní nepohnula.

2016-11-24-0433

Méně motivace pro tréning

Nějak se mi prostě nechce chodit ven. Je to jako „Ale ne, už je zase tma.“, což v mojí hlavě znamená „Je večer nebo noc, čas jít spát a ne trénovat.“. Když byl venku sníh, bylo to mnohem snazší; a já mohu říct, že miluji sníh a užívám si chlad. Paradoxně si užívám i silný protivítr a boční vítr, s ostrým sněhem fučícím do mého obličeje.  Bolí to, nemůžu otevřít oči (nevidím) a občas mi prostě řasy zmrznou dohromady. Je to dobré? Je. Jednou jsem stála na mostě při silném dešti, zcela mokrá, bez blatníku, prostě jsem si užívala výhled. Tento týden podobně. Prostě stát na tom samém mostě, mžourající kamsi na horizont. Silný vítr s ostrým sněhem fučící do mého obličeje. Pravděpodobně velmi nízká pocitová teplota, ale bundu jsem měla částečně rozepnutou (bylo mi horko, teplota byla jenom zhruba -5 °C). Bolí to? Je to nepohodlné? Nadávám? Ano, na všechny otázky. Stojí to za to? Ano, je to úžasné. Jenom nemůžu najít prvotní motivaci jít ven.

 

 

 

 

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s