Jak jsem lovila jednorožce (3. část)

Helsinky

Po nějaké době se přede mnou skutečně začalo otevírat město. Už ani nevím kde, kdy a jak jsem se ze zvláštní parkové krajiny dostala do města. Prostě tam najednou bylo. Stálo všude kolem mě a tyčilo se v klasických měšťanských domech o cca pěti patrech. Začalo přibývat lidí. Občas kolem mne zazněla ruština.

Jak jsem se dostala k helsinské katedrále (Helsinigin tuomiokirkko), tak jsem začala poznávat okolí. Tady jsme byli po výletu na Suomenlinnu. Ale my jsme tu byli poměrně pozdě večer, takže kolem dokola skoro nikdo. Teď tu i přes špatné počasí byla spousta lidí. Ne na schodech katedrály (tam nebyl nikdo), ale všude kolem.

Jelikož jsem dorazila asi o hodinu dříve, než byl plánovaný sraz „na schodech katedrály“, rozhodla jsem se jet projet po okolí, najít nějakou teplou kavárnu a něco sníst. Cílem bylo dostat se trochu mimo turistické centrum, protože mi zkušenosti říkaly, že jít si sednout do kavárny vedle obchodu typu „Louis Vuitton“, bude trochu mimo moje finanční možnosti. Nehledě na to, že všechny byly narvané a nebylo kde zaparkovat koloběžku. Navíc jsem na ni chtěla vidět.

2016-09-26-0287

Takže jsem asi 20 minut projížděla městem mezi davy lidí a mraky ruských turistů a hledala. Našla jsem spoustu zajímavých věcí i rychlého občerstvení, které by se mi hodilo. Chtěla jsem si ale sednout a odpočinout někde v teple. Hledala jsem především dle možnosti parkování, až jsem našla. Jeden nesmírně ulepený stojan od něčeho sladkého, ale na koloběžku jsem hezky viděla přímo z oken restaurace. Tak jsem se chvíli vyhřívala, dala si pěkně čaj (mystifikace, černý čaj označený jako černý rybíz) a k tomu hovězí hamburger. Všechno jsem to do sebe během dalších 20 minut naházela (velmi rychle to zvládli připravit) a vyrazila zpět.

Pavel už čekal pod schody. Tak jsme se seznámili a asi minutu nato, přijel, Alpo. Seznámili jsme se, prohodili pár slov a šli se podívat dovnitř katedrály. Koloběžky jsme nechali zamčené u zábradlí a šlo se dovnitř. Měla začít bohoslužba. Užili jsme si chvíli ticha, počkali, než bohoslužba začne. Pak jsme se posunky dohodli, že je to akorát a šli jsme zpátky do chladu. Pro mě spíš tepla, protože ve městě bylo výrazně tepleji (cca 16-17°C, ale vítr).

2016-09-26-0291

Vyrazili jsme tedy na obhlídku pobřeží a okolí. Celou dobu se probírala spousta věcí. Jak je mým zvykem, moc jsem se do diskuse nezapojovala, spíš zvědavě poslouchala. Moc jsem toho ale neslyšela, protože tři vedle sebe jsme holt moc jet nemohli.

Chvíli jsme zastavovali na krásné ohlazené skále u pobřeží s krásným výhledem a nádhernou souší borovice (za ní méně hezký výhled na paneláky). Šli se podívat na ostrov s rekonstrukcí velmi starých obydlí a prozkoumali okolí. Především ty nádherné výhledy stály za to. Po zhruba 20 km jsme ukončili projížďku. A Alpo mně vzal k sobě domů, kde jsem přenocovala. Celkem 140 km za jeden den. Během večera jsem ještě získala spoustu cenných informací k plánované cestě do Laponska. Velice ráda jsem pak usnula.

2016-09-26-0292

Následující den už není nijak nutné rozepisovat, protože se jedná spíše o interní záležitosti. Buď příliš nudné pro vyprávění, nebo prostě nevhodné pro psaní do veřejného prostoru. Takže si je nechám hezky uložené v hlavě. Doba strávená s Alpem a jeho rodinou mi dala novou motivaci ke spoustě věcem a zase další nový přístup a náhled. Mám ráda takováto setkání, pomáhají mi se na věci dívat jinak a uvědomit si i to, co už nevnímám.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s