Jak jsem lovila jednorožce (1. část)

Jednorožec

Všichni už určitě slyšeli o „legendě“ jménem Alpo Kuusisto (a Hannu Vierikko je legenda taky). To, že jsou z Finska, ví taky skoro každý. Že bydlí kdesi v Helsinkách, taky není složité tipnout. Mluví a píše se o nich hodně. A jak už to tak bývá, legendy z lidí dělají ti ostatní, co o nich tvrdí, že to jsou legendy. Pár takovýchto „legend“ již nějakou dobu znám a vím, že tento status mají oprávněně, protože opravdu spadají do kategorie velkých šílenců. Stejně jako znám spoustu lidí, kteří by si zasloužili mnohem více publicity, protože dělají opravdu šílené věci. Šíleně dobré.

Asi nikoho nepřekvapí, že jsem tedy chtěla dobré duše na koloběžkách potkat. Připadala jsem si tu na koloběžce poněkud osamocená. Navíc mám mlhavý pocit, že už jsem je na Mistrovství světa v Plzni potkala. Moje velmi špatná paměť na obličeje mi ale neumožnila uložit do hlavy víc, než jenom mlhavý pocit.

2016-09-06-0244

Snaha o kontakt byla z mé strany velká. Od některých kamarádů jsem vydolovala e-mailové adresy a napsala jsem. Hannu neodpověděl (asi špatný mail), Alpo ano. Za pár měsíců jsme si vyměnili asi 3 maily, čekací doba na odpověď poměrně dost dlouhá. Asi měsíc. Jelikož už jsem byla ve Finsku, tak jsem se chtěla setkat, ale čekat měsíc na odpověď? Tolik času nemám, to bychom se možná viděli v prosinci při mé cestě na letiště.

Takže se ze mě stal skoro stalker. Nejprve jsem začala shánět informace jak nejlépe je kontaktovat, aniž bych musela volat. V podstatě všichni mi sdělili, že mail nemá význam, pokud chci něco „rychle“. Takže jsem sebrala odvahu a vyprosila si telefonní číslo. Sehnala jsem ho pouze na Hannua. Celkem dlouho jsem přemýšlela, co vlastně mu mám říct, aby to nevypadalo totálně hloupě. Dokonce jsem si to i napsala, protože moje schopnost telefonovat je opravdu mizerná.

Jak už to tak u mě bývá, když mi zvedl telefon, začala jsem koktat, plácat všechno dohromady a nedala jsem souvislou větu. Prostě klasicky zaskočená já. Naštěstí se nám povedlo nějaké informace vyměnit. Snad se povedlo dát něco dohromady z mého blábolení, každopádně dostala jsem zase mailovou adresu. Připadala jsem si trochu zoufale. Ale já jsem tvrdohlavá.

2016-09-26-0294

Takže jsem napsala e-mail. Omluvila se nesouvislost svého sdělení, zformovala, co vlastně chci a bylo to. Do několika dnů jsem měla odpověď. Ochota setkat se hned za několik dní o víkendu a přibrat k tomu ještě jednoho českého atleta (taky výměnný pobyt, taky Helsinky). Byla jsem ráda, že po těch několika měsících jsme se konečně dostali i k osobnímu kontaktu.

Někdy po letošním Etapáku jsem začala mít pocit, že potkat se (někdy, někde) bude dobrý nápad. Za tu dobu se pro mě ale Alpo, stal „duhovým jednorožcem“. Všichni o něm mluví, ale viděli ho jenom ti „vyvolení“. Skoro jsem si i chvílemi říkala, že je to jenom mystifikace a když mi lidi v okolí říkali „Jo, je super a je s ním sranda,“ že si už vymysleli koloběžkového Cimrmana.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s