Krátké postřehy

Zase ta finština…

Jelikož zde neradi přijímají cizí slova a do jazyka se dostávají jenom pomalu, tak mnoho mezinárodních slov prostě nepoužívají. Roztomilé slovo je telefon, zde puhelin. Doslova to totiž znamená mluvítko. Neskutečně roztomilé slovo. Asi ho začnu používat, „mluvítko“…

Začínám si zvolna zvykat na fakt, že Finové opravdu špatně vyslovují. Moc souhlásek je prostě vražedných. A písmenko „š“ je opravdu katastrofa. Je pravda, že lidé, co mluví hodně, tak jim je nádherně rozumět a mluví moc hezky. Spolužák se už „š“ naučil. Tak jsem na něj vyrukovala s „ř“. Jeho vyděšené „What??!“ mluvilo za vše. Ale naučil se celkem obstojně vyslovit „krk“; pokud jste ochotni uznat něco jako „krik“.

Sama jsem se naučila lehce šokovat. Už nějakých 20 slov stačí na to, abyste byli schopni se občas chytit v diskusi. Anebo dokonce zcela přesně vědět, o čem se mluví, když je to konverzace o třech větách, z nichž každá má 2-3 slova. Dokonce už jsem napovídala překlad slovíček z finštiny do angličtiny. Dále jsem šokovala, když jsem složila dohromady větu „Minulla on koira ja kissa.“ (Mám psa a kočku.). Prý s velmi dobrou výslovností.

Úžasnou výhodou i nevýhodou je, že někteří lidé tu čtou anglická slova přesně tak, jak se píšou. Usnadňuje mi to život, protože pak nemusím žádná slova „spellovat“. Prostě je řeknu tak, jak jsou napsaná.

 

Zima? Kde?

Naštěstí se teprve blíží podzim. S podzimem se taky blíží ruska. Ne, opravdu tam nemám gramatickou chybu a žádnou ruskou slečnu nečekám. Ruska znamená podzimní barvení listů. A vzhledem k množství bříz všude kolem…to bude stát za to. Škoda že jsem tak na jihu, v Laponsku je to prý magický zážitek.

Super věcí jsou například i vyhřívané sedačky v autě. Když si vzpomenu, jaká byla první zima s novým autem, kde jsme měli taky vyhřívané sedačky… Když mrzne…oh, to je dokonalost.

Co ještě se hodí v chladném počasí? Vyhřívaná podlaha v koupelně. Dost možná tam je jenom vedené potrubí s horkou vodou, ale i tak. V zimě k nenahrazení.

V zimě taky občas padá sníh. Ke vší smůle opravdu už jenom občas. Každopádně, u skoro každého domu je super vychytávka. Tři kartáče spojené do tvaru „U“, takže tam člověk jenom vsune botu a odrbe ji od sněhu, popřípadě bahna. A my jsme se vždycky málem vykloubili, abychom si velkým smetákem ometli sníh z bot.

 

Parkoviště pro koně

U starého kostela (původně pohanského pohřebiště) mají na obvodové zdi pozůstatky parkoviště pro koně. Přesně v místech, kde nyní parkují auta, jsou do kamenné zdi přidělány kovové kruhy na přivázání koní. To jenom kdybyste chtěli přijet na koni (rekreace s koňmi je tu celkem populární).

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s