Lidský čaj

Lidský čaj

Druhý den byl celkem nuda. Papírování a tak podobně. Ale večer byla zamluvená opět sauna, tentokrát pro všechny studenty prvního ročníku a nás. Takže jsme došli, většina z nás dostatečně zásobená pivem.

Zpočátku to byla hodně smutná party. Finové vytvořili „těsné“ hloučky a tiše se mezi sebou celkem bez emocí bavili. My jsme byli jednoznačně nejhlučnější skupinka. Když se někdo z nás pokusil k Finům přiblížit, tak na nás většinou dost blbě koukali, anebo nás prostě ignorovali. Proto jsme zůstali ve svých hloučcích pospolu a občas k nám někdo přišel a spustil Finsky. Naštěstí nikdo z těch lidí neutekl, když jsme na něj spustili anglicky, ale dal se do řeči. Zprvu dost nervózně. Klasicky se spoustou divného ticha, které když se člověk snažil vyplnit, tak se stalo ještě divnější. Opravdu lepší nic neříkat (koneckonců nám to vyučující sami doporučili – trapné ticho mezi Finy není trapné a nevyplňuje se).

Čím víc lidí se dostávalo do sauny, tím víc se celková nálada uvolňovala, hloučky přestávaly být tak těsné, nikdo už po nás nevrhal divné pohledy, když jsme se někam přimísili. Pak jsme se vrhli do sauny i my (začínali jsme cítit ochlazení). Nechtěli jsme tam jít moc brzy. A rozhodně ne tam být sami…bylo to dost divné.

Když pokročil večer, vypilo se víc piva a víc lidí se protočilo v sauně popřípadě v „hot tub“, začala být nálada taková normální. Na české poměry tak po dvou pivech v hospodě. Taková klasika. Když začali být někteří Fini dost „zlití“, tak už to vypadalo jako úplně normální párty u jezera. S rozdílem, že tady byla sauna.

Když jsme do ní vlezli poprvé za večer, byla ještě hodně rozehřátá (proti předchozímu dni určitě). Teploměr říkal něco kolem 90 °C. Špatně se mi to povedlo odhadnout. Zevnitř jsem vůbec nebyla prohřátá. Pouze se mi prokrvila pokožka a přehřála hlava. Takže při odchodu ze sauny jsem se dost reálně bála, že omdlím. Zcela očividně to na mně bylo vidět, byť jsem nic nepřiznala a zamířila hned k vodě, kde jsem se vychladila. Dokonce jsem do ní vlezla až do pasu, ale měla jsem pocit, že mi umrznu nohy.

Později se mi povedlo již lépe odhadnout teplotu a dobu pobytu (navíc klesla k nějakým 80 °C a to už je snesitelné).  Taky jsem konečně našla odvahu vlézt do vody celá. Černá vodní hladina ve mně moc nevzbuzovala důvěru jít se koupat sama a nyní našli odvahu i studenti z Erasmu. Takže jsem si za večer trochu zaplavala. A pocit byl…jako kdyby se do mě zabodly miliony jehel. Jeden totálně ožralý Fiňák sám přiznal, že voda dost kouše. Opáčila jsem, že má v sobě jenom málo alkoholu.

A taková malá drobnost pro nefinské kamarády. První, na co si člověk musí zvyknout, je, že do sauny se obvykle chodí zcela bez ničeho. Ženy i muži dohromady. Ale jak nám bylo řečeno, záleží na každém. Slečny byly mnohdy ochotné odhodit pouze svršky plavek. Většina jich do sauny ale vůbec nešla. Muži obvykle chodili zcela nazí a poprvé jsem z toho měla trochu šok. Na nudapláži už jsem nebyla hodně let. A trochu nepříjemně jsem se cítila, když jsem seděla na dolní lavici a těsně za mou hlavou pak seděl zcela nahý kluk. A vedle samozřejmě taky. Proto je lepší nesedat si na dolní lavice (jsem tam sedala, jenom když bylo příliš horko a necítila jsem se na horní lavice).

K saunování se nám pak přidala horká vana (v té době už tak horká nebyla, ale bylo tam místo). Jednu chvíli jsme v ní seděli pomalu ve vrstvách (vešlo se nás tam 16). Vana byla přibližně pro osm až deset lidí. Tou dobou už byli Finové dostatečně vysaunovaní a opilí na to, aby se družili i námi.

Tehdy jsme si začali podávat i plechovky s posledními zbytky piva. Občas někomu ujela ruka a dost možná v některé z těch plechovek bylo víc vody z „vířivky“ než piva. Tehdy ten nejožralejší (Fin) poznamenal, že nechce ochutnávat lidský čaj.

Zároveň jsem si velice rychle si všimla, že lidi tu anglická slova říkají dost zvláštně, že mnohdy vůbec není poznat, o jaké slovo se jedná. Netušila jsem však, že problém není jenom ve velkém množství souhlásek pohromadě, ale dokonce i v písmenku „š“ (sh, sch). To neumí vyslovit valná většina lidí. O „ch“ ani nemluvím, na to jsme zvyklá. Ale jelikož „Mikaela“ mi prostě přijde hodně divný jméno, tak se prostě automaticky představuju jako Ella a nikomu to tu nevadí (naopak).

U někoho je pak ještě hodně vtipný přízvuk. Představte si czenglish a přidejte k tomu trošku skotského akcentu, polykání špatných slabik a bude to asi přesně to ono. Zní to… zvláštně. Český přízvuk to není, ale má to k tomu docela blízko.

Jako bonus mají dost zvučnější a tvrdší „r“. A jelikož jsem si už otestovala, že německé „r“ mi už docela začíná jít, tak musím zkonstatovat, že umím říct 4 typy „r“; české, anglické, německé a finské. A každé je jiné. 😀 Když počítám i ráčkování, pak je to pět druhů stejného písmenka.

Jelikož si myslím, že o jazyce toho napíšu ještě hodně, tak přidám pro tento den ještě malou zmínku o polární záři. Na tento den byla předpověď slabé geomagnetické bouře, což odpovídá polární záři viditelné i na jihu Finska. Noc byla většinu doby jasná. Ke vší smůle, stromy zastínily jakýkoliv výhled na obzor. Když jsem pak kontrolovala snímky z meteokamer v Tampere, tak polární záře skutečně byla, ale velmi těsně nad obzorem a ne moc silná. Dokonce i meteokamery na severu Finska zaznamenaly celkem slabou záři (byla vidět dokonce i živě až v jednu hodinu v noci, kdy už nikde jinde nebyla). Takže neztrácím naději a budu dál pečlivě sledovat předpověď počasí a polárních září.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s